Oproštění od minulosti

Description

Oproštění od minulosti

V běhu časů bylo dáno,

to co je již dávno známo,

že je třeba jíti dál,

není třeba starý šál.

V novém proudu já se nesu,

až se při tom blahem třesu,

že již není starých sil,

s nimiž by jsem zápasil.

Prozářeno bílým světlem,

ovanuto čerstvým větrem,

s odvahou jdu Novým vstříc,

až mě z toho zlátne líc.

Svištím si to mezi světy,

obdivuju nové květy,

co jsem kdysi neviděl,

a ostatním jsem záviděl.

Teď už já si dobře žiju,

všem svým milým dobro přeju,

co já bych za ně všechno dal,

každý je můj drahokam.