Vzdálená galaxie
Daleko, předaleko, jiný svět je očím skryt,
však jasně je do duše Tvé vryt,
daleko, předaleko, ten svět perly Tobě skýtá,
až tam někde, kde se Nebe s Zemí stýká.
Příslib dálek, co obtisknut je v duši Tvé,
teď na povrch se dere,
jsou to cesty Tvé spanilé,
byť se občas mysl Tvá s Tebou pere.
Radost stále nosíš v srdci svém,
je Tvým domovem a přístavem,
díky své vnitřní moudrosti,
vnímáš všechny ty malé radosti.
Lásku svou nosíš v srdci svém Ty též,
je to maják, je to ta nejvyšší věž,
je to to, co se při dávání zdvojí,
je to jak zázrak, co v duši Ti zvoní.
Vzdálenost té galaxie roli však nehraje,
je to chrám, co dálky hvězd neznaje,
je to blízkost, co né každý pochopí,
je to síla, co Život Tvůj ukotví.
