Osobní zkušenost s obrazy

Hanka, 1988

Velmi mě zaujal obraz anděla z Moničiny volné tvorby, jako by na mě úplně volal. Pověděla jsem o tom svému partnerovi a k mé velké radosti jsem obraz dostala k narozeninám. Z obrazu mám velmi dobrý pocit. Při pohledu na něj cítím ochranu a klid. Vnímán, že vstup k nám domů je pod ochranou krásného anděla.

Alena, 1963

Obraz mě překvapil, barvy neodpovídají těm, které vyhledávám. Ještě půl roku po jeho obdržení jsem nepociťovala žádné změny. Text jsem si však často pročítala, protože byl velmi přesný, jako by ho povídala přímo moje duše. Pokaždé, když jsem prošla kolem obrazu, přitáhl mou pozornost a já jsem se na něj usmála. Pak jsem jednoho pozdního odpoledne dostala nečekaný nápad, že bych si mohla vylepšit zahradu. Musím však podotknout, že mě zahradničení nikdy nebavilo a dříve jsem práce na ní vnímala spíše jako nutné zlo. Začala jsem pátrat na internetu po různé inspiraci, až jsem objevila videa, jak si zahradu zkrášlit. Zažehl se ve mně zápal začít tvořit něco vlastníma rukama. Nikdy jsem ve svém životě nic vlastníma rukama nevyráběla, ani mě to nebavilo a tudíž jsem takovouto tvořivost nevyhledávala. A já jsem najednou objevila úplně nový svět. Začala jsem vyrábět mimo jiné dekorativní koule z betonu, splétat vrbové proutí, až se z obyčejné zahrady stalo úžasné místo pro relaxaci. Obraz mi pomohl objevit nové talenty a schopnosti. Moc za to děkuji.

Moje vlastní zkušenost – Monika, 1988

Chtěla jsem pouze vyzkoušet nově objevenou techniku a způsob, jakým jsem začala tvořit. Namalovala jsem prostě jen tak, ze zvědavosti, malý, ale barevně výrazný obrázek. Vůbec jsem nejdříve netušila, že jsem vytvořila pro sebe zářič. Barvy neodpovídaly těm, které preferuji. Po jeho dokončení jsem ani nepociťovala žádné změny. Byla jsem rozhodnutá vést svůj život směrem, který jsem si plánovala. Žila jsem v přesvědčení, že se vrátím do zahraničí, kde jsem žila posledních 5 let, stalo se mým druhým domovem, a které jsem po velmi náročném období byla nucena opustit. Ale přibližně jeden měsíc po dokončení obrazu se ve mně však něco začalo měnit. Začala jsem, bez zjevného důvodu, přehodnocovat svá přesvědčení. Najednou jsem si svými plány do budoucna nebyla vůbec jistá. Jakoby se něco ve mně svévolně přeskládalo. Stále jsem si uvědomovala, kolik úsilí mě stálo naučit se jazyk, osvojit si alespoň částečně zvyky této země a především vybudovat přátelské vztahy, nejen na povrchní úrovni. A přestože jsem měla dobré šance najít si opět pěknou práci a měla podporu rodiny i přátel z této země, nemluvě o finanční stránce, mě představa práce a života v Německu přestala lákat. Rozum mluvil jinou řečí než srdce. A já se rozhodla opustit svůj druhý domov a vrátit se natrvalo domů, do Čech.