Na obláčku dávných snů

Description

Na obláčku dávných snů

Na obláčku pluju si,

pluju snovou krajinou,

mezi světy létám si,

nad horou i hladinou.

Rozezní se v dáli sen,

ten, který Tebe láká,

ženeš se hned za ním ven,

ač venku už se smráká.

Nebojíš se odpoutat se

od všedních dnů a trápení,

nebojíš se proletět se,

vedou Tě má znamení.

Tam, kde kdysi svízel byla,

Teď jasná zář Ti směr ukáže,

Hoře, ta už ustoupila

a každý uzel se hned rozváže.

Potrvá to ještě chvilku,

než se všechny rány pročistí,

prohřeju Ti každou žilku

a srdce Tvé se strachů oprostí.

Rozletíš se do všech stran,

až za Tebou jen hříva vlaje,

srdce své máš dokořán

a barvou lásky jenom hraje.