Počátek rozbřesku
Povím já Ti příběh dávný,
slyš ho, jen poslouchej,
to, co bylo kdysi možný,
jak korálky ho poskládej.
Stalo se to v čase jiném,
to duše Tvá tu prvně byla,
byla sama v světě širém,
o pomoc Ho poprosila.
I teď můžeš pomoc žádat,
tak pojď, už neváhej,
vždyť není třeba nocí tápat,
z hloubi duše si to přej.
Za rozbřesku úsvit spatříš,
paprsek zlatý Tě zahřeje,
vstříc Novému Ty už běžíš,
zažehla v Tě nová naděje.
