Zázrak rovnováhy
Ahoj příteli můj,
pojď sem a chvíli stůj.
Odvaž se, a pohlaď svou krásnou tvář,
vždyť nad hlavou Tvou je jasná zář.
Cosi se stalo před mnoha lety,
měl jsi dojem, že uvadly všechny květy.
Ano, něco se ti tenkrát vzalo,
však mnohem více se Ti pak dalo.
Rozhlédni se, příteli,
vždyť dávno to nebolí,
nečekal jsi byť jen náznak,
že se může státi zázrak?
Jsem tu s Tebou a jsem jen Tvůj,
že ’s pod mou ochranou, vždy pamatuj,
na cestu Ti svítí hvězdy jas,
vnímej střípky všedních krás.
Srdce Tvé ta hvězda hřeje,
každičká z nich je Tvá naděje,
třpytící se a k míru zvoucí,
Tvé srdce je zas láskou vroucí!
