Krátce po druhé volyňské výstavě, která se opravdu vydařila, jsem zavítala do Malenic. Na místní faře jsem dostala skvělou příležitost uspořádat další výstavu. A světe div se, žádná akce ani výstava zrovna nebyla v plánu. Slovo dalo slovo a já se pustila do příprav. Ty jsem musela zvládnout během několika málo dnů, ale naštěstí jsem na to nebyla sama.
Paní vedoucí mi pomohla doladit doprovodný program a pozvala dva mladé umělce z Vimperka – dívku a chlapce, kteří svým vystoupením naplnili prostor nádhernou atmosférou.
Lidé se u mých obrazů zastavovali, četli, ptali se, usmívali se… a já cítila, že právě v těchto setkáních mezi divákem a obrazem výstava skutečně žije.
