Když jsem se rozhodla uspořádat další výstavu, přišel lockdown. Musela jsem tedy, stejně jako ostatní, nějakou dobu počkat, než vláda uvolní restrikce.
Pak mi bleskl hlavou nápad – co takhle venkovní jednodenní výstava? Nadšení vystřelilo vzhůru, jenže… jak už to někdy bývá, počasí mělo úplně jiné plány…
V den, který jsem si vybrala, pršelo bez přestání. Přeložila jsem termín. A zase pršelo. Po druhém pokusu jsem uznala, že nemá smysl dál zápasit s oblohou, a výstavu jsem nakonec přesunula na konec května 2021 zpátky do osvědčené Volyňské Malé galerie. Mrzelo mě, že jsem nemohla venkovní verzi uskutečnit, ale chuť vystavovat mi to nevzalo. Naopak – těšila jsem se ještě víc. Obrazy už jako by poposedávaly, celé nedočkavé, až se znovu setkají s lidmi.
A víte co? I tentokrát mě překvapila hojná účast. Atmosféra byla srdečná, návštěvníci zvídaví, a já si znovu připomněla, proč to celé dělám.
